Skutečnost o repatriaci německého zlata

reportér: Petere, byl jsi jedním z hlavních aktérů hnutí v Německu za repatriaci německého zlata.

Boehringer : Ano, to je pravda. Jsem hlavním iniciátorem, ale udělal jsem to společně s asociací evropských daňových poplatníků (ETA), s předsedou baronem von Hohenhau. ETA má  v Evropě více než 100 000 členů. V roce 2011 jsme se spojili a založili německou repatriační kampaň. Je to už opravdu dlouho, kdy bylo německé zlato fyzicky na německé půdě. V roce 1990, po pádu Sovětského svazu, si někteří lidé v Německu začali stěžovat na to, že většina německého zlata je držena v zahraničí. A začali se ptát. Proč není naše zlato u nás? Proč musí být v Londýně, Paříži a hlavně v New Yorku u FEDu ?

Ale bylo těžké dostat nějaké informace. Bundesbanka žádné neposkytovala mnoho let. Ale německé hnutí za repatriaci zlata získalo na síle a stále více lidí, včetně členů německého parlamentu se začalo ptát, proč naše zlato nemůže být v německých bankách? Sami začali zpochybňovat Bundesbanku.

V té době se Bundesbanka zachovala dost arogantně a odmítla na toto téma vydat jakékoliv vyjádření.  Ačkoliv o něj naše sdružení poměrně dlouho a složitě usilovalo. Domnívali jsme se, že sdružení evropských daňových poplatníků nemůže být ignorováno, nicméně s odpovědí Bundesbanky jsme spokojeni nebyli. Když jsme začali s veřejnou kampaní, věci se začaly rychle měnit, Bundesbanka byla pod velkým tlakem. Bylo to v roce 2012, kdy jsme začali  shánět více informací o místě, kde by naše zlato mohlo být. Měli jsme obavy, když jsme zjistili, že FED v New Yorku údajně drží  1500 tun našeho zlata. Také jsme se dozvěděli, že 350 tun by mělo být v Paříži a 700 tun v Londýně.

Dozvěděli jsme se, že v roce 2001 a 2002 mělo být údajně repatriováno z Londýna 1000 tun zlata. Nikdo o tom nic nevěděl, dokud jsme o tom my veřejnost neinformovali. Problém je v tom, že je velice složité to dokázat, protože Bundesbanka odmítá uvolnit podrobný seznam zlatých slitků spolu s jejich sériovými čísly.

Problémem Německa je, že neaudituje své zlato. Nikdo nemá přístup k německým zlatým rezervám, aby prokázal, že toto zlato tu skutečně je. Ale se všemi centrálními bankami na světě je to stejné, nebudou uvolňovat podrobné informace o tom, kde se jejich zlato nachází. Vím, že toto téma bylo obšírně řešeno ve Spojených státech. FED doteď mařil jakýkoliv pokus o audit americké zlaté rezervy.

Naše kampaň byla úspěšná a tak se tyto informace dostaly na světlo světa. Bundesbanka také vydala vyjádření, že by se do roku 2020 mělo vrátit 700 tun zlata. Přibližně 37 tun zlata bylo vráceno v roce 2013, očekává se také, že nějaké zlato by mělo být vráceno ještě v tomto roce, ale konkrétní čísla budou vydána až na konci roku.

Neustále se spekuluje o tom, že zlato, které má být uloženo v New Yorku, je již dávno prodáno jako součást systému stlačování cen řízené FEDem. Německo má nesporný nárok na svých 3400 tun zlata, které je uloženo po světě

Reportér : Němci požádali FED o audit a nahlédnutí do trezorů se zlatem.  Byli však odmítnuti a vstup  do trezoru vyhodnocen jako bezpečnostní riziko. To je samozřejmě absurdní. A je to jen další lež určená k zakrytí pravdy.

Boehringer: Mohu s Vámi jen souhlasit, ano je to absurdní. Dokonce i 5 tun zlata, které se vrátilo zpět do Německa, muselo být předtím roztaveno a přepracováno. Proč se německé zlato uložené ve FEDu  muselo roztavit a opatřit novými sériovými čísly?

To nás také velice zajímalo, protože to podporuje spekulaci, že naše zlato již bylo rozprodáno. A já si to myslím také. Jsem  přesvědčen, že FED naše zlato nemá a proto ho nemůže našimi úředníky nechat zkontrolovat. A mnoho lidí na toto téma otevřeně diskutuje.

Tento rozhovor vznikl z důvodu zveřejnění pravdy. Aby se celý svět dozvěděl co se ve skutečnosti v Německu děje. Jsem přesvědčen o tom, že němečtí občané nakonec dosáhnou svého a naše zlato se nakonec vrátí zpět na naší půdu, tam kam patří! Protože právo je jednoznačně na naší straně.